Ráno před závodem, ještě než zazvonil budík, nás probouzí silný vítr. Od té doby začínám být nervózní a tuším, že to dnes nebude vůbec lehké.

Start plavní byl formou Rolling start, tedy start všech kategorii najednou. Společně s Pavlínou Švadlenkovou stojíme ve třetí řadě a čekáme na start. Je odstartováno. K první hlavní bójce se mi plavalo parádně. Do první poloviny bez vln a proudů, druhá polovina už začala trochu „houpat“. Po otočce u první bójky se plavalo po proudu a vlnách. To jsem si dost odpočinul. U Druhé hlavní bójky (již obrátkové směrem na pláž) začalo peklo! Připadal jsem si, jako když kolem mě jezdí vodní skútr a úmyslně mi dělá vlny (pro příště dobrý podnět na trénink J). Plavání se tedy stalo bojem o přežití. Vidím pouze plavce před sebou. Naváděcí bójky nejsou vidět natož pláž, kde byl cíl plavání. Jak se dostávám blíže k pláži, tak se vlny zmenšují a konečně spatřuji břeh. S časem 24:04 lezu z vody. Jsem rád, že už to mám za sebou.

Následuje kopcovitý výběh do prvního depa, kde vše zvládám bez problémů. Průběžně jsem na druhé a třetí pozici v kategorii. Kolo se jelo v jednom 90km okruhu (opravdu přesně 90km – na Chorvaty překvapující J). Hned po nasednutí na kolo zjišťuji, že to v tom větru nebude vůbec lehké. První polovina se jela převážně do kopce, s protivětrem. Kombinace silného větru, kopců a rozbité silnice byla hrozná. Naštěstí jedu společně s Martinem Olšanem, s Italem a Belgičanem Lowie Dewittem  (borec z mé kat. nakonec skončil 3. v kat.) V polovině cyklistiky odpadá Ital, ale přidává se k nám další borec z mé kategorie, který pořádně rozjíždí naší „skupinu“. Tentokrát již po větru, kdy se bez problému pohybujeme na hranici 50km/h. Na úzkých a rozbitých silnicích s kombinací občasného bočního větru to nebylo nic příjemného. Následně Martin Olšan nevybírá jednu ze zatáček a padá.  Zůstávám tak se dvěma skvělými cyklisty z mé kategorie. Jejich tempo převážně v zatáčkách nedokáži udržet a nechávám je jet. Přesto je mám až do konce cyklistiky na dohled. V průběhu posledních 15-ti km odpočítávám každý metr a poprvé za letošní sezónu se těším na běh. Kolo odkládám na průběžném čtvrtém místě v kategorii, kdy na třetího ztrácím pár metrů a na druhého minutu a půl.

Běh byl rozdělen do 3,5 okruhu s cílem v samotném centru Puly – Amfiteátr (Arena). V prvním okruhu předbíhám třetího a postupně se přibližuji k druhému. Ten v polovině druhého okruhu zvolňuje a tak ho předbíhám. Ještě v druhém okruhu si na něho dokáži vypracovat více jak minutový náskok.  Zbytek běhu se snažím držet konstantní tempo kolem 4min/km. Zjišťuji, že první v mé kategorii běží na čele celého závodu. Za ním běží ambasador celého závodu Dejan Patrčevič a nikoho dalšího před sebou nevidím. Se mnou jede doprovodný cyklista, takže jsem si uvědomil, že jsem zatím na 3. místě v absolutním pořadí. V euforii potlačuji veškerou bolest. Vyšlo to! 2. místo v kategorii M 18-24let a 3. místo v absolutním pořadí!!! O takovém výsledku se mi ani nezdálo.

Po doběhnutí do cíle mě si mě bere rozhodčí stranou a oznamuje mi, že mě diskvalifikuje. Vysvětluje ale, že mám počkat, že se vše bude ještě řešit. Když svojí lámavou angličtinou zjišťuji důvod diskvalifikace, tak mi bylo řečeno, že cyklista, který jel se mnou v průběhu celé běžecké části, nebyl nikdo z pořadatelů. V momentě mi to zkazí tak skvělý dojem, který jsem ze závodu měl a přemýšlím nad tím, co tam ten cyklista tedy dělal. Celou dobu jsem měl za to, že to je někdo z pořadatelů, který jede před 3. mužem. Nicméně k žádné diskvalifikaci nedošlo.

Daleko závažnější věc, kterou pořadatelé řešili (než mojí diskvalifikaci) bylo, že se v průběhu plavecké části uvolnila jedna z navigačních bójek a více jak 180 plavců si tak zkrátilo plavání, a tak pořadatele nenapadlo nic „férovějšího“, než že zruší VŠEM závodníkům plavecké časy. Start závodu byl formou Rolling start, což znamená, že čas se jim započítal až při vkročení do vody. Během této doby se vlivem silného větru a velkých vln odpoutala jedna z NAVIGAČNÍCH bójek.  Posledních cca 180 plavců naprosto nesmyslně plavalo přes navigační bójky pouze k jedné HLAVNÍ bójce a zpět (místo aby obeplavali dvě hlavní bójky). Přičemž tito plavci měli čas plavání něco málo pod 10 minut.

V oficiálních pravidlech jasně stojí, že navigační bójky jsou pouze a jenom navigační a závodník je může obeplavat buďto z pravé nebo levé strany. Důležité jsou pouze hlavní bójky, které má každý závodník povinnost obeplavat. Pokud si závodník zkrátí trať, měl by být automaticky diskvalifikován! Místo toho, aby vedení závodu diskvalifikovalo 1/10 závodníků, kteří porušili toto pravidlo, a zkrátili si tak plavání o více jak polovinu, raději zrušili VŠEM závodníkům časy z plavecké části. Vedení se takto rozhodlo v průběhu závodu. Nejlépe dopadli borci, kteří jeli výborně cyklistiku a dobře běželi, a objevili se tak na předních pozicích, tím promíchali celkové pořadí. Díky této situaci se Pavlína Švadlenková, která vyhrála v absolutním pořadí, posunula až na třetí místo. Já jsem se posunul z třetího místa absolutního pořadí až na páté místo. I po několika debatách s rozhodčími a vedením závodu se nic nezměnilo a definitivně platí výsledky bez časů z plavání. Tedy zatím se nic nezměnilo… ANYTHING IS POSIBLE!!! :-D

Celý závod z mého výkonnostního hlediska hodnotím jako velice povedený. V plavání jsem se neutopil J, na kole jsem se udržel, s kým jsem potřeboval a na běhu konečně běžel časy pod 4min/km. O 3. místě (5. místě) v absolutním pořadí se mi ani nezdálo. Díky druhému místu v kategorii a absenci prvního z kategorie při Roll Down (udělování slotů – pouze 1 slot pro moji kategorii), jsem se kvalifikoval na MS 2016 do Austrálie. Takže další cíl této sezóny je tedy splněn!!! J Ironman 70.3 Pula byl posledním závodem letošní sezóny a tak využiji volného času a ještě pár dní v Pule pobudu s přítelkyní a pořádně si odpočinu. Hodnocení celé sezony sepíšu v průběhu několika dní. Dalším cílem je úspěšně dokončit studium na VŠ UJEP, takže se rozhodně nudit nebudu J Na závěr nesmím zapomenout poděkovat své rodině, trenérovi, mé přítelkyni, kamarádům a v neposlední řadě sponzorům. Bez Vás bych si nemohl plnit své sny! DĚKUJI. 

Ironman 70.3 World Championship – 17. místo v kategorii 18 - 24 let, čas 4:35.58

Do Zell am See jsme s celou početnou rodinou přijeli v neděli odpoledne. Program byl následovný: v pondělí jsme si udělali výlet na soutěsky v Kaprunu. V úterý nás odradil déšť od dalšího výletu a tak následoval odpočinek na ubytování. Ve středu projetí větší části cyklistiky s Jardu Hýzlem, Petrou Jiránkovou, Pavlem Patákem a jeho manželkou. Čtvrtek prezentace, pátek průvod národů a v sobotu Ironman 70.3 Zell am See s českou účastí (tátou, Martinem Šálkem a ,Petrem Švarcem, který byl třetí ve své kategorii a dalšími). No a neděle, den „D“.

Ráno budíček na půl 8 a odjezd autobusem směr start. Před startem ještě dolaďuji věci v depu a hodinu a půl čekám na start své věkové kategorie. Pak nastává chvíle hektiky. S Davidem Procházkou a Petrou Jiránkovou se nemůžeme dostat mezi diváky a náš doprovod, kde máme uložené neopreny. Naštěstí vše dobře dopadá a díky ochotě jednoho pořadatele se 15 min před startem soukám do neoprenu a konečně jdu na to!

Je odstartováno! Prvních 500m v prvním balíku, ze kterého posléze odpadám. Na otočku plavu sám na čele druhého balíku. Po otočce začínám doplavávat pomalé plavce z kategorie 30 - 35 let, kteří startovali 5 min před námi. Začíná peklo. Míjím jednoho plavce za druhým a nešťastně vyhlížím konec plavecké části. Musím říci, že druhá polovina plavání byla příšerná. Když už jsem se konečně dostal do tempa, tak jsem se najednou ocitl na zádech plavce z předchozí kategorie. To se opakovalo několikrát dokola. V čase 26:07 min. vylézám z vody, běžím do depa a těším se na kolo.

Hned od začátku cyklistické části se jede vysoké tempo. Po cca. 20 km začíná pro mě pravá cyklistika. Přes 10 km dlouhý kopec, kde zúročuji natrénované kilometry a míjím jednoho závodníka za druhým. Cítím se skvěle. Kolem jezdí rozhodčí a rozdávají nesmyslně modré karty (pozn.: penalizace za nedovolenou jízdu v háku). Většina závodníků ani neví za co... Po celou dobu se jelo do kopce ve dvou pruzích vedle sebe s rozestupem tak 6ti metrů. Najednou doslova „přilítne“ rozhodčí na motorce, dá jednomu závodníkovi modrou kartu a jede pryč…  Nikdo nechápe. Na kopec se vyšplhám s parádním průměrem. Následuje všem obávaný sjezd. Jedu opatrně, ale rychle J opět předjíždím jednoho závodníka za druhým. Míjím závodníky u krajnice, kterým se buď kouří z karbonových ráfků, nebo mají probržděný plášť, či leží zaklíněný ve svodidlech. Všude samá sanitka. Po sjezdu nastává asi 10 km úsek, který je stále mírně z kopce. Zařadím se doprostřed skupinky asi 10 borců a valíme to dolů. V tom opět „přilítne“ rozhodčí, tentokrát ke mě a ukáže mi modrou kartu a beze slov ujede. Když se otočím na ostatní závodníky, tak jen kroutí hlavou. Vymlouvat se nebudu, jedeme všichni tak 8 metrů rozestup (podle pravidel máme jet 10 metrů), ale jednání rozhodčího bylo naprosto nepochopitelné a nepřiměřené k dané situaci. Nic si z toho nedělám a jedu dál. V centru Zell am See stavím v penalty boxu, kde musím odstát 5 minut. Během těch 5ti minut tam staví tak 10 borců, kteří dávají též svůj hněv za kartu hlasitě najevo. Však oprávněně, když kolem nás projíždí několik regulérních cyklistických balíků… Po zbytek cyklistické části se šetřím na běh, na který se moc netěším.

Běh byl rozdělený do dvou okruhů kolem jezera. V první polovině prvního okruhu se snažím šetřit. Cítím, že to dnes nebude žádná hitparáda. V polovině prvního okruhu dobíhám vedoucí ženu Danielu Ryf, která byla o kolo napřed. Držím s ní tempo, tedy spíše s motorkou před ní a pomalu se dostávám do tempa. V centru Zell am See probíhám do druhého okruhu kolem úžasného Krušnoman fanklubu (ještě jednou moc děkuji, byli jste skvělí!!!). Dostávám tak do žil plno energie a běžím, co to jde. Jen na každé občerstvovačce zpomaluji a chladím se vodou a ledem. Měl jsem to štěstí, že jsem se nepřehřál jako většina startovního pole. Ledová tříšť pod dresem umí zázraky J.

Do cíle dobíhám s českou vlajkou a jako vždy si posledních pár metrů užívám. V cíli mě přepadají dva pocity. Na jednu stranu radost z dokončeného závodu a na druhou stranu smutek z ne moc povedeného závodu (myslím tím hlavně umístění, nikoliv výkon samotný).

Když se na závod podívám s odstupem dvou dnů, kdy píšu tento report, tak musím konstatovat, že jsem rád i za to konečné 17. místo. Čas vítěze 4:13.30 je naprosto neskutečný! Do cíle se prý doslova doplazil.    

Dalším závodem a zároveň posledním letošním závodem pro mě bude Ironman 70.3 Pula – Chorvatsko. Pro tento závod je vypsáno 30 kvalifikačních míst na Mistrovství světa 2016 do Austrálie (maximálně 2 kvalifikační místa pro každou kategorii). Cíl je tedy jasný.

Děkuji za veškerou podporu a fandění celému rodinnému okruhu, který byl se mnou v místě závodu. Celému oddílu Krušnoman Team, kteří vytvořili neskutečnou atmosféru a husí kůži snad každému závodníkovi. Velké díky patří také trenérovi Jardovi Hýzlovi, který mě výkonnostně dokázal posunout o hodně výš a připravit na každý závod. A také nemohu zapomenout na své sponzory, bez kterých bych tento zážitek a skvělou zkušenost nezažil.

Je úterý odpoledne a já se vracím ze skvělé masáže od Davida Cihláře. Mám chvilku času napsat pár vět o tom, jak se mi závodilo, než se vrhnu do pilného učení na poslední zkoušku z Antropomotoriky.

Do Wiesbadenu jsme vyrazili ve čtvrtek ráno a po příjezdu jsme se šlo podívat do centra Wiesbadenu. Druhý den jsme projeli autem celou cyklistickou část. V sobotu jsme ukládali kola do depa a v neděle byl závod s večerním odjezdem domů.

Na neděli mi zazvonil budík ve 4:45h ráno. Důvodem byl brzký start v 8:10h. Jelikož se plavalo jinde, než byl cíl, tak se ráno pomocí přitavených autobusů přemisťujeme na start plavání.

Startoval jsem 10min po startu profíků. Plavalo se v pískovně poblíž Franfurktského letiště. Kulisou nám byly obrovské letadla přistávající skoro na hladině pískovny. Na startu se stavím do čtvrté řady a netrpělivě čekám na start. Po startu se ihned začínám prodírat přes pomalé plavce, kteří se nepochopitelně postavili do 4. vlny, která značila předpokládaný čas plavání 25min. To se přiznám, neplavu ani já. Odplavala mi tak první skupina. Celou dobu se držím na čele druhé skupiny. Není důvod nikam pospíchat. Po výběhu z vody rychle prolítám depem a nasedám na kolo s asi 2minutovou ztrátou na borce z mé kategorie.

Celé kolo jedu z 95% sám. Na jiných závodech by mi to vadilo, ale protože cyklistika ve Wiesbadenu má asi 1500 výškových metrů převýšení, tak si raději jedu své tempo. Prvních 30km bylo dosti technických. Samý kopec, zatáčky, rozbitá a úzká silnice. Zbylých 60km bylo již po pěkných, pro Německo, typických silnicích. V posledním kopci s následným asi 10km dlouhým sjezdem do centra Wiesbadenu, kde mi tachometr ukazoval magická čísla jsem si vypracoval asi minutový náskok na druhého muže v mé kategorii, který jsem bohužel v depu ztratil. Nemohl jsem najít svojí tašku, kde jsem měl běžecké boty. U svého čísla na stojanu totiž nebyla. Někdo z pořadatelů, co mi jí tam pověsil, asi neuměl číslice. Závodníci na tomto závodě nemají povolen vstup do prostoru druhého depa a tak jsem si tašku nemohl na stojanu zkontrolovat. Taška se našla asi po minutě u jiného stojanu, než měla být. Rychle tak nazouvám svoje Newtony a bok po boku vybíhám s druhým mužem (Jonas Meyer) v mé kategorii.

Běh byl rozdělen do čtyř okruhů. První okruh se společně s Meyerem střídáme v tempu okolo 3:40min/km. Cítil jsem se velice dobře. Dokázal jsem se i na pár metrů vzdálit, ale v polovině druhého okruhu na mě přišla krize a bohužel jsem musel zpomalit. Meyer si na mě tak vypracoval náskok necelé minuty, což se zdálo být rozhodující. Ještě ke konci třetího okruhu, k překvapení obou, se k Meyerovi přibližuji na rozdíl 200m. Ihned jak si mě všiml, tak zrychlil. Já už na zrychlení neměl síly. Čtvrtý okruh jsem si hlídal třetí místo a těšil se do cíle. Cílovou rovinku jsem si jako vždy užil.    

První dvě místa byla kvalifikační na MS 2016 do Austrálie a i když mi na druhé místo chybělo málo,tak jsem spokojený se třetím místem. Beru toto umístění jako velký úspěch a nemůžu se dočkat Mistrovství Světa v Zell am See, které se koná 30.8.2015. Mým posledním závodem bude Ironman 70.3 v Chorvatsku v Pule, kde si užiji zasloužený odpočinek po sezóně.

Děkuji všem sponzorům a přátelům  za podporu. Bez Vás by to nešlo! 30. srpna mi držte palce!

Kuba