Po 20ti letech v triatlonu jsem se rozhodl předat své zkušenosti dále mezi sportovce, kteří mají rádi nové výzvy a jsou ochotní na sobě zapracovat. V triatlonu se pohybuji již od dětství a stihl jsem nasbíral plno zkušeností, které si nechci nechat jen pro sebe. Od roku 2016 - 2020 jsem měl skvělou možnost trénovat po boku těch nejlepších triatletů a trenérů světa a nasbírat od nich plno informací, které jen tak nikde nenajdete.
Připravil jsem si pro Vás celkem tři základní balíčky + dva doplňkové balíčky, takže věřím, že si každý najde ten svůj.
Když jsem v roce 2017 zaplatil profesionální licenci ve Světové sérii Ironman, tak jsem měl o motivaci postaráno. Tenkrát jsem hledal něco, co mě v triatlonu posune dále a namotivuje být lepší. Profi licence se zdála být jediná cesta a zpětně bych tento krok nechtěl vrátit. Navíc jsme se s přítelkyní rozhodli zůstat v Austrálii na delší dobu, takže o kvalitní podmínky pro trénink bylo postaráno.
Závodění mezi profesionály je velice odlišné od klasického závodění mezi věkovými kategoriemi. Hned po prvním závodě mezi profíky - ve Vietnamu, jsem věděl, že tohle je správná cesta, kterou chci jít. Byl jsem naprosto ohromen neskutečným servisem, který se profesionálům dostává (mám zkušenosti pouze z AUS a Asie) a byl jsem jako Alenka v říši divů. Mohl jsem sedět u VIP stolů, mohl jsem bydlet v luxusních hotelech pro závodníky, nemusel jsem nikde čekat frontu, mohl jsem pokecat s legendami tohoto sportu, nebo pokecat o čemkoliv se součastnými TOP triatlety - no prostě sen, který bych přál zažít každému. Na dalších závodech se tento “sen” opakuje a pomalu přestává být snem. Vše mi začíná připadat naprosto automatické. I to, že skoro denně potkávám Mistra Světa Jana Frodena společně s nejlepšími triatlonisty a plavci na Světě prostě jednou omrzí a vše mi začně připadat naprosto normální a průměrné. Jediná motivace, která přetrvává je být lepší, než ostatní profíci.
Před závodem jsem se cítil velice dobře a připravený podat skvělý výkon. Těšil jsem se, že si konečně zazávodím na bezhákovém olympijském triatlonu (1,5km plavání - 40km cyklistika - 10km běh).
Šanci bojovat o první a druhé místo jsem ztratil mojí chybou hned po pár minutách od startu. V domění, že plavu v nohách dvoum nejlepším plavcům, jsem ztratil přibližně 100m právě na nejlepší plavce. Jakmile jsem tuto skutečnost zjistil, tak bylo již pozdě a i přes to, že jsem se snažil plavat přibližně 5minut absolutní maximum, tak se mi nepodařilo k nim přiblížit. Po zbytek plavání jsem se snažil držet vysoké tempo, aby náskok prvních dvou nebyl tak veliký.
Z vody vylézám na třetím místě s minutovou ztrátou. Pár vteřin za mnou vylézá Americký profesionál Tim Linn a nejlepší Filipínský triatlonista na olympijských tratí John Chicano.
Na začátku cyklistiky se znažím sundat vysoké tepy z plavání, což se mi vůbec nedaří a trvá mi asi 15minut, než se dostanu do své cyklistické pohody. Bohužel s vysokými tepy po plavání letos hodně bojuji a na příští rok s tím budu muset něco udělat. V průběhu 15ti minut jsem dojetý Timem a Johnem. Takticky se zařazuji na třetí pozici v našem vláčku a pouze si hlídám 12m od zadního kola mého soupeře. Začínám se cítit komfortně a vymýšlím taktiku na druhou polovinu závodu. V polovině druhého/posledního okruhu se rozhodnu nastoupit a vytvořit si náskok na nadcházejících 10km běhu.
Do depa přijíždím s asi minutovým náskokem na pronásledovatele a vydávám se vztříc10km běhu v brutálním Filipínském vedru.
Rtuť teploměru sahá ke 40ti stupním celsia a to je teprve 8 hodin ráno. Od začátku běhu se snažím běžet co to dá, ale teplo mě zpomaluje na tempo podobné polovičnímu maratonu. Naopak Filipínec běžící za mnou v tempu pod 3:30min/km se začíná rozehřívat z větrné cyklistiky. Na šestém kilometru běhu jsem Filipíncem seběhnut a bohužel nejsem schopný akceptovat jeho tempo. Na občerstvovačkách vyhledávám Redbull, na který jsem při závodě zvyklí a doufám v udržení třetího místa.
Na čele závodu se v tuto chvíli odehrává velký souboj o první místo. Sam Betten zde vyhrál 4 krát za sebou a velice touží po pátém vítězství v řadě. To se mu bohužel nepovede, protože Mitch (můj spolubydlící v průběhu víkendu) nasazuje tempo kolem 3:15min/km a postupně se Samovi vzdaluje.
Pořadí v cíli je tak následující. Zasložené vítězství bere Mitch Robins, druhé místo Sam Betten a já si po pár minutách od nich dobíhám pro třetí místo mezi profesionály. Filipínec, který mě předběhl si tak doběhl pro první místo mezi Asijskými profíky, kteří mají svojí speciální kategorii.
Před závodem jsem doufal, že budu více v kontaktu se Samem a Mitchem, ale moje chyba po pár metrech plavání se stala osudnou pro následující vývoj závodu, se kterým jsem úplně nepočítal.
Ve výsledku jsem rád, že jsem se po dvou letech, od přestupu z věkových kategorii mezi profesionály, mohl zpět postavit na stupně vítězů. Popravdě jsem nečekal, že se letos postavím na stupně vítězů.
Teď mě čeká poslední týden a půl na Phuketu. Příští středu (14/11/2018) odlétám do Číny (Xiamen) na poslední závod sezony. Startovní listina je plná skvělých triatlonistů, tak se těším na těsný souboj o stupně vítězů.
Ten, kdo mě sleduje již nějakou dobu, tak mu je tento závod poněkud povědomý. Ano, kvůli tomuto závodu jsme před dvěmi lety do Austrálie přijeli. Závod byl tenkrát vyhlášen jako Mistrovství Světa.
Nemusím se úplně rozepisovat, jak probíhala cesta na závod, protože jsme ho měli vyloženě za domem. Mohl jsem si tedy dovolit pracovat až do soboty, v neděli si zazávodit a v pondělí jít zpět do práce. Můj zaměstnavatel byl štasný, že budu chybět jen jeden den a ne celý týden, jako tomu bývá při závodech, na které musím létat několik desítek hodin.
Vzhledem k faktu, že do minulé soboty nepršelo skoro čtvrt roku, tak si počasí usmyslelo, že to dožene během nedělního závodu. V sobotu při ukládání kola do depa mě i ostatním borcům zakázal rozhodčí jakýmkoliv způsobem přikrýt elektronické řazení, které by mohlo vyskratovat díky prudkému dešti. Všechny triatlonové závody v Austrálii jsou tzv. plastic free, takže jsem se modlil, abych ráno před závodem nezjistil, že mi neřadí kolo. Naštěstí moje kolo Argon 18 (#lbssport) vydrželo, což dobrá desítka ostatních závodníků říci nemohla.
Již od rána pršelo jako z konve, foukal silný vítr a venku bylo přibližně 15st. Při ranní kontrole kola v depu a uložení potřebných věcí pro závod se spouští silný déšť, takže všechno, co jsem měl na sobě bylo totálně promáčené. Nemluvě o všech věcech které potřebuji na závod. V depu jsem potkal pár borců, co měli na sobě již neopren, což bylo rozhodně nejlepší oblečení v daný čas.
Plaval se jeden okruh v okolí pláže v Mooloolabě. Vzhledem k podmínkám, které panovaly, byl oceán dost rozbouřený. Na všechny závodníky tak čekalo těžkých 1,9km které kvalitně prověřily, kdo umí plavat v otevřené vodě. Hned od startu se snažím být co nejblíže nejlepším plavcům a držet se v první skupině. Bohužel po cca 600m mně vlna odnese kousek od skupiny a než se stihnu vzpamatovat, tak na ni ztrácím kontakt. Snažím se ze všech sil dotáhnout do skupiny, ale vzdálenost mezi námi zůstává pořád stejná. Po zbytek plavání tak plavu úplně osamocen mezi první a druhou skupinou plavců.
Po přeběhu z vody do depa rychle nasedám na kolo a nemusím úplně nikam pospíchat, což mi vyhovuje. Osamocen se z města dostanu na dálnici. Netrvá dlouho a jsem pohlcen druhou skupinou, se kterou objíždím celou cyklistickou část. Píši “pohlcen skupinou”, ale mezi jednotlivými závodníky musí dle pravidel být 12m, takže si vesměs jede každý za své. I přes to, že s námi jela skoro celou dobu motorka s rozhodčím, tak většina borců těch povolených 12m ignoruje a dle mého odhadu se pohybovali na nějakých 5ti metrech rozestupu. Cyklistická část se mi nejela tak “na pohodu” jako v Cebu (Filipíny), ale snažil jsem se plně soustředit na běžeckou část. 90km zvládám za ……… s průměr 250w, což je stejně jako v Cebu.
Z depa vybíhám jako první z celé skupiny závodníků se ztrátou …… minut na první skupinu. Náskok byl pro ně dostatečně velký, takže o první desítce bylo rozhodnuto. Od prvního metru běhu začínám cítit velkou bolest v bedrech. Snažím se na bolest nemyslet. Nejraději bych zastavil, lehl si na zem a záda si protáhl...na to budu mít dost času v cíli. Na 4km dobíhám Alexe (Našeho spolubydlícího, který odpadl z vedoucí skupiny již v průběhu kola) a rozbíháme si svůj vlastní závod. Oba se chceme navzájem porazit a rivalita v danou chvilku byla na tom nejvyšším stupni. Několikrát si vzájemě nastupujeme jako by jsme běželi nějaký sprint triatlon. Nedarujeme si ani metr trati až do 18km. Po tom, co jsem asi po šesté nastoupil a Alex se vždy dotáhl, zkusil i on pořádný nástup, na který jsem už neměl sílu zareagovat. Vytvořil si asi 10ti vteřinový náskok, který jsem nedokázal seběhnout a o tom, kdo se umístí na 13., resp. 14. Místě bylo rozhodnuto.
Cílový čas: 3:56:01 je mým nových osobním rekordem, který jsem vylepšil po přesně třech týdnech od posledního závodu v Cebu na Filipínách, kde jsem poprvé prolomil čas "pod 4 hodiny". V tomto měsíci jsem posunul vlastní hranice a zajel dva osobní rekordy. Ještě jeden rekord stojí za zmínění a to je čas půlmarathonu 1:17, který, pokud si dobře pamatuji, je zatím mým nejlepším. S cílovým časem jsem nadmíru spokojený, jen to umístění mě mrzí, že nebylo alespoň do TOP10. Samozřejmě záleží jaký profil má daný závod, ale konkurence je opravdu kvalitní. Z toho soudím, že pokud nezajedu závod pod 4hodiny, tak nemám šanci být mezi 15ti nejlepšími.
Teď mě čeká tréninkově volnější týden a od dalšího týdne začne příprava na další závod - Challenge Thailand (21.října), který se jede víkend po Mistrovství Světa na Hawaji.
Děkuji, že jste dočetli až do konce a mějte pěkný den,
Jakub
V pondělí večer, po práci, nasedám na letadlo směr Manila s pětihodinovým přestupem v Kuala Lumpur. Celý přesun proběhl bez jakýchkoliv problémů a v úterý kolem poledne vylézám z letištní haly v Manile. Teplota mi přijde vcelku fajn, popravdě jsem čekal větší vedro.
V Manile bydlím u kamaráda Petra Lukosze. Servis mám od nich 100% a nic mi nechybí k tomu, abych kvalitně připravil tělo na místní klimatické podmínky. Ještě jednou bych jim chtěl touto cestou poděkovat za super servis v průběhu dvou dní.
Ve čtvrtek ráno se přesouvám od Petra na letiště. Cesta trvá déle, než předpokládám. Prostě Manila. Po hodině jízdy v Manile zjištuji, že jsem asi 3km od Petrovo baráku. Lehce se začínám potit a nespouštím oči z řidičovi navigace, která ukazuje dojezd za další hodinu. V hlavě rychle přepočítávám, jestli stihnu letadlo. Po dvou hodinách a asi 10km jízdy přijíždím na letiště - včas. Mám hodinu do odletu. Čeká mě hodinový let do Cebu.
Let opět proběhl hladce, až na turbulence. Kolem poledne se dostávám do letištní haly, kde na mě čekají doslova zástupy lidí. Po mnoho selfie s organizátory se dostávám ven z letiště, kde je připravena taneční skupina, která pro každého PRO závodníka zatancovala asi tříminutovou sestavu. Pokud bych v tento okamžik musel letět domů, tak jsem spokojený a plný zážitků.. Ale tohle byl jen začátek. Kdybych se měl rozepisovat o všech službách a akcích, které pro nás organizátoři připravili, bylo by to na dlouho. Sečteno, podtrženo - servis od Sunrise Event je naprosto nejlepší, co jsem zažil a je to sen každého závodníka. Letos slaví 10 let pořádání závodů a již teď mají za sebou dva mistrovské závody, což samo o sobě hovoří o kvalitě.
V pátek večer je na programu welcome dinner. Uvítací večeře spíše vypadala jako after párty. Stage jako na regulérním konzertu, dvě vystoupení, mnoho muziky a pár PRO triatletů na podiu, kteří se nechali unést atmosférou. Prostě paráda! Touto “párty” mnoho triatletů zjistilo, že tento závod není jako 90% ostatních závodů a že v nedělí to bude ještě větší sranda! A taky byla!
Teď k závodu, pěkně po disciplínách:
Plavání - 1 okruh v průzračném moři s velkým proudem. Od začátku se snažím plavat co největší tempo, abych vydržel co nejdéle v první skupině (ne jako v loňském roce, kdy jsem ztratil kontakt po pár metrech). Zjištuji, že se v klidu pohybuji v první skupině, a tak lehce zvolňuji a upevňuji si pozici za Craig Alexander na konci skupiny. Z vody vylézám na konci první skupiny s časem 25:35. Čas není žádná sláva, ale bohužel vlny a proudy udělaly svoje.
Rychle se přesouvám do depa, navlékám vršek závodní kombinézy, svlékám tu plaveckou a co nejrychleji se snažím vypadnout z depa na kolo, abych chytil první skupinu i na kole.
Kolo - 3 okruhy kolem ostrova Cebu Island + 3 x Přejezd mostu na druhý ostrov. První kilometry jsou naštěstí volnější s občastnými nástupy. Již od začátku si říkám, že se musím co nejdéle udržet v první skupině, abych si přivezl co nejmenší ztrátu na běh. První okruh zvládám bez jakýchkoliv komplikací a čekám, kdy přijde nástup. Asi v první třetině druhého okruhu se mi vteřinu po vteřině skupina začíná vzdalovat a já jedu maximální podlahu. V tu chvíli jsem byl hodně prošitý a jen vyhlížel nějakou zatáčku, kterou bych mohl projet rychleji, než ostatní. Ztráta začíná být kolem 5 - 10 vteřin, což pro kontakt se skupinou je hodně. Naštěstí mě zachrání přejezd mostu, který je dost prudký a já dojíždím zpět na povolenou vzdálenost 12m. V tom zjištuji, že se polovina kluků odpojila z hlavní skupiny a začínají nám ujíždět. Proto tak vysoké tempo. Jelikož jsem byl na konci skupiny, tak zůstávám v druhé skupině, kde nás je asi 6. Třetí okruh byl hodně těžký v tom, že na traťi přibylo hodně závodníků z věkových kategorii, kteří startovali 30min po nás. Začíná předjížděcí chaos a já se snažím být co nejvíce v kontaktu s celou skupinou. Občas je to hodně složité. Hlavně, když nějaký přemotivovaný závodník se přimotá do našeho “vláčku” a snaží se jet stejné tempo jako my. Naštěstí s námi po celou dobu jede několik motorek rozhodčích a tyto borce automaticky odsouvají do pozadí. Posledních 15km cítím, že tempo klesá, a tak se dostávám na čelo naší skupiny a zkouším lehce zvýšit tempo. Ostatní se bohužel drží, a tak dojíždíme všichni společně do druhého depa. Nikdy bych něvěřil, že budu táhnout borce jako Graig Alexander, Sam Betten, Mrent McMahon apod.
Do depa přijíždím z naší skupiny na druhém místě. Snažím se co nejrychleji nandat ponožky, boty a rychle vyběhnout.
Běh - dvakrát na kužel. Hned od začátku se snažím držet tempo, které bych chtěl běžet po celou dobu půlmaratonu. Ostatní se sice lehce vzdalují, ale vím, že pokud budu držet tempo 3:45-3:50, tak bych mohl vydržet až do konce. Na třetím kilometru začínám předbíhat. V prvním okruhu předběhnu celkem 2 borce. Na obrátce po prvním okruhu zjištuji, že jsem na 10.místě, ale dva jsou kousek přede mnou. Zvyšuji tempo. Na 15km jsem již na 8. Místě. Další borec je vzdálený asi 2 minuty, což je dost. Bohužel se nedokáži vzdálit Casey Mundro, kterého jsem naposledy předběhl. Stále se mě drží na dohled a mě dochází síly. 1,5km před cílem mě předbíhá a já už vím, že 9.místo je pro mě to konečné. Zdolávám poslední, asi nejdelší kilometr v životě a jsem v cíli. Raduji se z devátého místa, v tom se otočím na cílovou bránu, kde běží čas. Právě svítil čas 3:59….cože? “Já dokončil pod 4 hodiny?” Ptám se hlavního organizátora, který říká: “yes mate, you did it”. 3:58:21. Neskutečný!
Nikdy bych neřekl, že svůj nejrychlejší závod pojedu v tak bláznivém klimatu jako panuje na Filipínách. Jsem hrozně rád, že se mi konečně podařilo prodat hodiny a kilometry, které do sebe láduji každý den. Třešničkou na dortu jsou moje první prize money za celou kariéru (pokud pominu 1000,- na Czechmanu). Sečteno podtrženo - Nový osobák, plavání v první skupině, kolo s těmi nejlepšími, slušný běh, první prize money a 9.místo na Asia Pacific Mistrovství. Taková malá poznámka pod čarou je, že na prvního jsem ztratil “pouze” 10min a na pátého v pořadí 4minuty, což je zatím nejmenší ztráta za celou mojí PRO závodní kariérou.
Můj trenér, Jarda Hýzl, mi napsal před závodem, že mám natrénováno na to, abych je (profíky) konečně začal porážet. A to se mi podařilo. Další závod bude hodně zajímavý, protože tratě tohoto závodu slibují rychlé časy. Netajím se tím, že 3 týdny po mém největším úspěchu, budu chtít vylepšit cílový čas. Držte mi palce, já do toho dám všechno - jako vždy!
V pondělí po práci odlétám na Filipíny, kde nejdříve budu do čtvrtka bydlet u kamaráda Petra a poté se přemístím na ostrov Cebu Island, kde se v neděli 5.8.2018 pojede Mistrovství Asie v polovičním Ironmanu. Startovní listina je až na pár jmen velice podobná té na Mistrovství Světa, takže se očekává obrovský boj o TOP10, které bere prize money. Udělám vše pro to, abych v první desítce nechyběl, ale bude to nesmírně náročné. Kdo z Vás už někdy byl na Filipínách, tak jistě ví, jaké počasí tam na mě čeká. Pro Vás, co moc netušíte, tak nejlepší přirovnání je “teplo jako v sauně”. Přes den se nedá být na sluníčku, natož sportovat. Naštěstí je start závodu naplánován na 5:50 ráno, takže v poledne již budu naložený ve studený vaně na hotelu. Natrénováno mám kvalitně, aklimatizovaný bych měl být dostatečně a o pohodu před závodem se tradičně postará skvělý Sunrise team, který pořádá tento závod. Těším se opravdu moc!
Až se vrátím z Cebu Island - v úterý ráno, tak za další dva týdny se postavím na start závodu Ironman 70.3 Sunshine Coast. Tento závod je tak trochu srdcovka, protože kvůli tomuto závodu jsem před dvěmi lety přiletěl s přítelkyní do Austrálie a rozhodl se zde zústat. V tomto týdnu přišla od organizátorů zpráva, že se lehce mění cyklistická trať. Pojede se pouze po rovinaté dálnici 2 x 22,5km na kužel, což nahrává opravdu rychlému závodu. Nebudu tajit, že bych se chtěl pokusil o svůj nejrychlejší poloviční Ironman, což bych musel dokončit lépe než v čase 4:02.
Zlomový bod v mé sportovní kariéře přijde v druhé polovině října. Zkusím si na měsíc a půl život profesionální triatlonisty, který se bude soustředit pouze a jen na trénink a závody. V práci dám výpověď a odcestuji do Asie si zkusit život profíka na 100%.
Tuto novou “etapu” začnu závodem série Challenge Family - Challenge Kanchanaburi Thailand - kopcovitý závod v Thajských horách kousek od Bangkoku. Z tohoto závodu se přemístím na týden a půl na Phuket, kde zregeneruji po závodě a potrénuji na další závod. Tím bude závod série 5I50 - Subic Bay - Filipíny. Po tomto závodě budu mít další týden a půl se někde “schovat”. Bohužel ještě nevím, kam mě osud zanese. Každopádně na svůj poslední závod letošní sezony poletím do Číny, do města Xiamen. Zde jsem byl již minulý rok a pro velký úspěch se do Číny vracím i letos.
Bohužel má měsíční profesionální kariéra skončí po posledním závodě v Číně. Je to maximální doba, kterou jsem schopný z peněz od sponzorů zaplatit. Jsem velice vděčný mým sponzorům, že mi i jen na měsíc umožní zkusit si triatlon z jiného pohledu. Po závodě v Číně za mnou přiletí přítelkyně Terka a na dva týdny se přemístíme na Filipíny, kde budeme cestovat, odpočívat a nabírat síly na hlavní pracovní sezonu, která v Austrálii v tuto dobu začně. V Austrálii si najdu novou práci a začnu plánovat co dále.
Tímto posledním závodem ukončím hned několik etap. Za prvé letošní sezonu, za druhé mojí měsíční 100% profesionální kariéru a za třetí jednu hooodně dlouhou životní etapu ve vrcholovém triatlonu.
O té poslední zmiňované etapě napíši ke konci roku speciální článek.
Nový rok, stejný cíl.......New Year, same goal
Děkuji všem partnerům za podporu v roce 2017 a těším se na spolupráci v roce 2018
Od listopadu 2020 nabízím své trenérské služby všem sportovcům, kteří se chtějí zlepšit a posunout své výkonnostní hranice. Za posledních 13let jsem nasbíral plno zkušeností, které si nechci nechat jen pro sebe. Veškeré informace naleznete v záložce COACHING.
Na letošní sezonu jsem se domluvil na spolupráci s Bradem Kahlefeldt, který mi bude dělat hlavního trenéra. Brad je profíkem bývalý profesionální triathlet, který startoval na OH a dokonce vyhrál Comm. game. Máme stanovených plno cílů, kterých chceme v letošním roce dosáhnout, takže se těším, co nám letošní rok přinese.
I started to cooperated with Australian Coach - Brad Kahlefeldt. Brad had really good triathlon background and good coaching experience. I can't wait for first race to see how I improve.
Sezonu 2019 začnu na závodě na Filipínách, Přesněji to bude Ironman 70.3 Cebu. Děkuji pořadatelům tohoto závodu za pozvání.
I will be racing Ironman 70.3 Cebu as the first race in 2019. I would like to thank the organizers for my invitation and I Cant wait to see where my performance is.
Registrace dokončena! Už je to oficiální - I letošní sezonu 2019 budu závodit v profesionální kategorii v sérii Ironman!!
Registration complete! It is official - I will race this year in the Proffesional category in Ironman series!
V únoru jsem byl vyhlášený v anketě sportovec roku 2017, jako Hvězda deníku Mostecka. Hlasování rozhodli čtenáři Deníku Mostecka. V anketě sportovec Mostecka jsem skončil na 7.místě. Celý článek ZDE
Za loňské triatlonové úspěchy jsem obdržel ocenění nejlepšího sportovce mostecka za rok 2016. Děkuji všem mým fanouškům za hlasy!
I have received a award for the best athletes in the Most township for the year 2016. Thank you to all my friends for votes!
