V pondělí večer, po práci, nasedám na letadlo směr Manila s pětihodinovým přestupem v Kuala Lumpur. Celý přesun proběhl bez jakýchkoliv problémů a v úterý kolem poledne vylézám z letištní haly v Manile. Teplota mi přijde vcelku fajn, popravdě jsem čekal větší vedro.
V Manile bydlím u kamaráda Petra Lukosze. Servis mám od nich 100% a nic mi nechybí k tomu, abych kvalitně připravil tělo na místní klimatické podmínky. Ještě jednou bych jim chtěl touto cestou poděkovat za super servis v průběhu dvou dní.
Ve čtvrtek ráno se přesouvám od Petra na letiště. Cesta trvá déle, než předpokládám. Prostě Manila. Po hodině jízdy v Manile zjištuji, že jsem asi 3km od Petrovo baráku. Lehce se začínám potit a nespouštím oči z řidičovi navigace, která ukazuje dojezd za další hodinu. V hlavě rychle přepočítávám, jestli stihnu letadlo. Po dvou hodinách a asi 10km jízdy přijíždím na letiště - včas. Mám hodinu do odletu. Čeká mě hodinový let do Cebu.
Let opět proběhl hladce, až na turbulence. Kolem poledne se dostávám do letištní haly, kde na mě čekají doslova zástupy lidí. Po mnoho selfie s organizátory se dostávám ven z letiště, kde je připravena taneční skupina, která pro každého PRO závodníka zatancovala asi tříminutovou sestavu. Pokud bych v tento okamžik musel letět domů, tak jsem spokojený a plný zážitků.. Ale tohle byl jen začátek. Kdybych se měl rozepisovat o všech službách a akcích, které pro nás organizátoři připravili, bylo by to na dlouho. Sečteno, podtrženo - servis od Sunrise Event je naprosto nejlepší, co jsem zažil a je to sen každého závodníka. Letos slaví 10 let pořádání závodů a již teď mají za sebou dva mistrovské závody, což samo o sobě hovoří o kvalitě.
V pátek večer je na programu welcome dinner. Uvítací večeře spíše vypadala jako after párty. Stage jako na regulérním konzertu, dvě vystoupení, mnoho muziky a pár PRO triatletů na podiu, kteří se nechali unést atmosférou. Prostě paráda! Touto “párty” mnoho triatletů zjistilo, že tento závod není jako 90% ostatních závodů a že v nedělí to bude ještě větší sranda! A taky byla!
Teď k závodu, pěkně po disciplínách:
Plavání - 1 okruh v průzračném moři s velkým proudem. Od začátku se snažím plavat co největší tempo, abych vydržel co nejdéle v první skupině (ne jako v loňském roce, kdy jsem ztratil kontakt po pár metrech). Zjištuji, že se v klidu pohybuji v první skupině, a tak lehce zvolňuji a upevňuji si pozici za Craig Alexander na konci skupiny. Z vody vylézám na konci první skupiny s časem 25:35. Čas není žádná sláva, ale bohužel vlny a proudy udělaly svoje.
Rychle se přesouvám do depa, navlékám vršek závodní kombinézy, svlékám tu plaveckou a co nejrychleji se snažím vypadnout z depa na kolo, abych chytil první skupinu i na kole.
Kolo - 3 okruhy kolem ostrova Cebu Island + 3 x Přejezd mostu na druhý ostrov. První kilometry jsou naštěstí volnější s občastnými nástupy. Již od začátku si říkám, že se musím co nejdéle udržet v první skupině, abych si přivezl co nejmenší ztrátu na běh. První okruh zvládám bez jakýchkoliv komplikací a čekám, kdy přijde nástup. Asi v první třetině druhého okruhu se mi vteřinu po vteřině skupina začíná vzdalovat a já jedu maximální podlahu. V tu chvíli jsem byl hodně prošitý a jen vyhlížel nějakou zatáčku, kterou bych mohl projet rychleji, než ostatní. Ztráta začíná být kolem 5 - 10 vteřin, což pro kontakt se skupinou je hodně. Naštěstí mě zachrání přejezd mostu, který je dost prudký a já dojíždím zpět na povolenou vzdálenost 12m. V tom zjištuji, že se polovina kluků odpojila z hlavní skupiny a začínají nám ujíždět. Proto tak vysoké tempo. Jelikož jsem byl na konci skupiny, tak zůstávám v druhé skupině, kde nás je asi 6. Třetí okruh byl hodně těžký v tom, že na traťi přibylo hodně závodníků z věkových kategorii, kteří startovali 30min po nás. Začíná předjížděcí chaos a já se snažím být co nejvíce v kontaktu s celou skupinou. Občas je to hodně složité. Hlavně, když nějaký přemotivovaný závodník se přimotá do našeho “vláčku” a snaží se jet stejné tempo jako my. Naštěstí s námi po celou dobu jede několik motorek rozhodčích a tyto borce automaticky odsouvají do pozadí. Posledních 15km cítím, že tempo klesá, a tak se dostávám na čelo naší skupiny a zkouším lehce zvýšit tempo. Ostatní se bohužel drží, a tak dojíždíme všichni společně do druhého depa. Nikdy bych něvěřil, že budu táhnout borce jako Graig Alexander, Sam Betten, Mrent McMahon apod.
Do depa přijíždím z naší skupiny na druhém místě. Snažím se co nejrychleji nandat ponožky, boty a rychle vyběhnout.
Běh - dvakrát na kužel. Hned od začátku se snažím držet tempo, které bych chtěl běžet po celou dobu půlmaratonu. Ostatní se sice lehce vzdalují, ale vím, že pokud budu držet tempo 3:45-3:50, tak bych mohl vydržet až do konce. Na třetím kilometru začínám předbíhat. V prvním okruhu předběhnu celkem 2 borce. Na obrátce po prvním okruhu zjištuji, že jsem na 10.místě, ale dva jsou kousek přede mnou. Zvyšuji tempo. Na 15km jsem již na 8. Místě. Další borec je vzdálený asi 2 minuty, což je dost. Bohužel se nedokáži vzdálit Casey Mundro, kterého jsem naposledy předběhl. Stále se mě drží na dohled a mě dochází síly. 1,5km před cílem mě předbíhá a já už vím, že 9.místo je pro mě to konečné. Zdolávám poslední, asi nejdelší kilometr v životě a jsem v cíli. Raduji se z devátého místa, v tom se otočím na cílovou bránu, kde běží čas. Právě svítil čas 3:59….cože? “Já dokončil pod 4 hodiny?” Ptám se hlavního organizátora, který říká: “yes mate, you did it”. 3:58:21. Neskutečný!
Nikdy bych neřekl, že svůj nejrychlejší závod pojedu v tak bláznivém klimatu jako panuje na Filipínách. Jsem hrozně rád, že se mi konečně podařilo prodat hodiny a kilometry, které do sebe láduji každý den. Třešničkou na dortu jsou moje první prize money za celou kariéru (pokud pominu 1000,- na Czechmanu). Sečteno podtrženo - Nový osobák, plavání v první skupině, kolo s těmi nejlepšími, slušný běh, první prize money a 9.místo na Asia Pacific Mistrovství. Taková malá poznámka pod čarou je, že na prvního jsem ztratil “pouze” 10min a na pátého v pořadí 4minuty, což je zatím nejmenší ztráta za celou mojí PRO závodní kariérou.
Můj trenér, Jarda Hýzl, mi napsal před závodem, že mám natrénováno na to, abych je (profíky) konečně začal porážet. A to se mi podařilo. Další závod bude hodně zajímavý, protože tratě tohoto závodu slibují rychlé časy. Netajím se tím, že 3 týdny po mém největším úspěchu, budu chtít vylepšit cílový čas. Držte mi palce, já do toho dám všechno - jako vždy!