Zdravím Vás přátelé,

Je to tady zase! Od pondělí jsem začal trénovat na již třináctou triatlonovou sezonu. Od posledního závodu (MS v polovičním Ironmanu Austrálie) jsem měl nařízené volno od mého trenéra Jardy Hýzla. Tělo si po tak náročné a dlouhé sezoně potřebuje odpočinout, a tak přišel čas věnovat se jinému pohybu. Vrhnul jsem se po hlavě do práce. Trvalo mi pár týdnů, než jsem dokázal své tělo adaptovat na pohyb chlapům nenáviděný – uklízení. Z počátku jsem byl po celém dni uklízení více unavený, jak po absolvování závodu, ale teď už vím, kde se můžu „flákat“ :-). Do práce chodím každý den od 7:45 do 15:00.  Od pondělí budu muset skloubit práci s tréninkem, což bude vypadat následovně. Ráno trénink, přes den práce a večer trénink. Uvidím, jak to budu zvládat po fyzické stránce, ale nemám na výběr. Po materiální stránce, jsem se musel trochu dovybavit. Přiletěl jsem do Austrálie pouze s časovkářským kolem, který na najíždění kilometrů „přes zimu“ není úplně nejlepší. Pořídil jsem si proto silniční kolo, na kterém tu budu najíždět kilometry. Už se nemůžu dočkat, hned mám o motivaci postaráno :-)

Rozhodl jsem se, že se budu snažit po každém týdnu přidávat, na můj facebookový profil, krátký přehled o trénování v Austrálii. Plno lidí se mě ptá, jak bude vypadat moje sezona. Prozatím mám stanovený pouze směr, kterým se chci vydat - Profi kategorie, závody v Austrálii, Asii a USA + jeden závod v ČR, když vše vyjde podle plánů. Na Facebooku se budete postupně objevovat více informací. Vše se bude plánovat za pochodu.

I pro následující sezonu mě bude trénovat Jarda Hýzl. Spolupráce mi již pár let vyhovuje a hlavní je, že přináší „ovoce“. Každým rokem se snažíme posouvat o krok vpřed. Přestup do profi kategorie bereme oba jako výzvu a věřím, že jí zvládneme. Jarda má v tomto směru dlouholetou zkušenost a podle jeho slov to byly jeho nejlepší roky, tak uvidíme, jak to dopadne v mém případě.

V posledních dvou týdnech vyšlo plno článků o mém bytí a sportování v Austrálii. Jeden rozhovor pro IDnes a 5+2 si můžete přečíst v záložce články – Rozhovor pro IDnes a 5+2.

Mějte pěkný den a sledujte mě na Facebookovém profilu - Jakub Langhammer, či Instagramu @Langhammer_triathlete

Kuba

Letos máte za sebou zajímavé úspěchy: druhé místo na závodech ve Švýcarsku a Maďarsku, sedmé místo na MS, jste třetí ve světovém žebříčku. Kterého z těchto úspěchů si ceníte nejvíc a proč?

Všechny výše zmiňovaný závody beru jako úspěch. Ve Švýcarsku jsem podal velice slušný výkon, kdy jsem se dokázal vypořádat s kopcovitou cyklistikou a následně rychlým během v centru Rapperswilu. V Maďarsku jsem zajel zatím svůj nejrychlejší čas v polovičním Ironmanu (1,9 km plavání, 90 km cyklistiky, 21 km běhu) a to v čase 4:02:25. Nejvíce si ale cením umístění z Mistrovství Světa. Celou sezonu jsem se na tento závod připravoval a doufal v dobrý výsledek. Jsem posledním rokem v kategorii do 24 let a měl jsem tak jedinečnou možnost prodat roky zkušeností, což se nakonec podařilo. 7. místo beru všemi deseti. Konečné třetí místo ve Světovém žebříčku All World Athlete je jen krásná tečka za povedenou sezonou.

Jaké máte závodní plány na příští rok a s jakým cílem?

Příští rok mám plný otazníků. Nejvíce záleží na tom, kolik se mi podaří sehnat financí na celou sezonu. Momentálně hledám partnera, který bude ochotný zafinancovat moje cestování po Světě. Od toho faktu se budou odvíjet další věci. Pokud se mi podaří sehnat dostatek financí (cca 250 000,-) tak směr, kterým se vydám, bude následující: Přestoupit do profesionální kategorie a zúčastnit se závodů v Austrálii, Asii a USA. Porovnat se s profesionály a být blíže k tomu, živit se triatlonem. Dělám pro to všechno, ale bohužel triatlon není tolik známý veřejnosti, což se odráží v zájmu potencionálních partnerů. Bohužel.  

Je pro vás v budoucnu výzvou nebo snem zúčastnit se havajského Ironmana? Jestli se jako laik nepletu, je to pro triatlonisty taková největší výzva… Nebo třeba olympiáda? Od vašeho tatínka jsem slyšel, že Ironman je takový rodinný sen – jen nevím, jestli spíš jeho nebo i váš?

Sen to určitě je! Jednou se na Havaj chci dostat jako závodník a celý závod si pořádně protrpět. Je to můj dlouhodobý cíl a doufám, že až přijde ten správný čas, tak si ten sen splním. Teď mám ještě plány zůstat u polovičních Ironmana a soustředit se pouze na tuto vzdálenost. Chtěl bych se pokusit dosáhnout ještě lepších umístění, než doposud.

Jak probíhá příprava triatlonisty pod Krušnými horami? Máte možnost si vyzkoušet všechny tři disciplíny najednou, nebo musíte zvlášť trénovat plavání v bazénu, zvlášť kolo a zvlášť běh? Kde všude váš trénink v domácích podmínkách probíhá? A je to někde v Česku lepší ohledně triatlonu?

Když to teď počítám, tak je až neskutečné, že posledních 5 let jsem už systematicky netrénoval v Litvínově. V roce 2011 jsem začal studovat UJEP v Ústí nad Labem, kde jsem měl po dobu čtyř let „přechodné“ bydliště. Po státní zkoušce jsem půl roku pracoval ve Sportareálu Klíny a 5. 8. 2016 jsem odletěl společně s přítelkyní do Austrálie, kde jsem se po prvním stráveném měsíci zúčastnil Mistrovství Světa. Teď ale na začátek. Všechny tři disciplíny trénuji zvlášť. Trénuji 6 dní v týdnu po dvou fázích. Když se zpětně ohlédnu, tak v Litvínově nejsou vůbec špatné podmínky na všechny disciplíny. V Ústí nad Labem je to o něco horší. Bezkonkurenční jsou ale podmínky zde v Austrálii, ve městě Noosa Heads, kde bydlíme. Mimochodem Noosa Heads je domovem mnoha špičkových triatletů a už se nemůžu dočkat, až se vrátí z MS na Havaji a budu moc začít trénovat po jejich boku.

Je to důvod, proč jste nyní v Austrálii? Abyste měl podmínky pro přípravu, kterou doma mít nemůžete?

Byl to jeden z mnoha důvodů. První důvod bylo Mistrovství Světa, poté skvělé podmínky na trénink a v neposlední řadě skvělá zkušenost podívat se a poznat jiný kuse světa. Podmínky na trénink jsem měl možnost vyzkoušet hlavně před závodem MS (Od MS mám měsíc a půl volno od tréninků). Plavání v 50m olympijském bazénu, či 25m bazénem pod širým nebem. Cyklistika v krásném prostředí s řadou profilů a běh v národních parcích s Koalami, papoušky a klokany. To je jedním slovem dokonalost.    

Co všechno v Austrálii děláte – jen trénujete, nebo třeba i studujete, pracujete? Je těžké získat finance na tréninkový pobyt v Austrálii?

Do Austrálie jsme odjeli s tím, že přítelkyně bude chodit do školy + pracovat a já chodit do práce a trénovat, což se nám splnilo. Přítelkyně po škole pracuje v hotelových resortech, kde uklízí a já dělám v průběhu dne to samé. Vyděláváme si na živobytí a hlavně na následující triatlonovou sezonu. Financovat pobyt z ČR je naprosto vražené a proto pracovat tu je jediná možnost, jak zde zůstat. Koncem měsíce začnu trénovat a budu muset skloubit práci s tréninkem. Měli jsme velké štěstí při shánění ubytování a práce. Vlastně bydlíme u naší šéfové.

Je to váš první dlouhodobý pobyt mimo Litvínov kvůli triatlonu, nebo už jste na podobném soustředění byl? Zůstáváte v kontaktu s rodinou?

Nejdéle jsem zatím byl 14 dní na soustředění na Kanárských ostrovech. Nikdy jsem nikde nebyl déle. Je to má první zkušenost a jsem za ní opravdu moc rád. S rodinou jsem kupodivu více v kontaktu, než v ČR. Pomocí moderní komunikace žijeme dvojí život a je to fajn. Jediné co chybí, tak je ten přímý kontakt. 

Kdy se vracíte zpět a bude to rovnou na nějaké závody?

Vízum nám končí v dubnu 2017. Rádi bychom si ho ale prodloužili. Momentálně sháníme možnosti, jak si to tu můžeme prodloužit. Bylo by to pro nás vzhledem k plánovaným závodům jednodušší. Uvidíme, jak se nám podaří přesvědčit ambasádu o mé sportovní kvalitě (Talent víza). Zatím to vypadá, že tento směr bude pro nás oba ten nejlepší.

Jak jste se dostal k triatlonu a nelákal vás jiný sport? Nebo to vzhledem k tatínkově triatlonové minulosti byla jediná možnost?

Začínal jsem jako plavec v Litvínovském plaveckém oddílu. 11. 8. 2001 jsem zkusil svůj první triatlon v Sadské a bylo rozhodnuto. Na závod bych se ale nikdy nepodíval, kdyby taťka nedělal triatlon. Zajímavostí je, že na závod mi půjčil dres Jaroslav Hýzl, který je již 3 roky mým trenérem. Triatlon je mým životním stylem a rád bych se mu věnoval co nejdéle, i když je to někdy velmi těžké. V tom mi pomáhají moji věrní sponzoři Coopervision, Sportareal Klíny, Langhammer optik, Město Most, Greiner packaging, Zoot, Isostar, Blueseventy, SLS3 a všichni, kteří přispěli v projektu „Pojeď se mnou do Austrálie“. 

Zdravím Vás přátelé,

jak jsem včera po závodě slíbil, tak dnes plním a trochu se rozepíšu o tom, jak se mi závodilo. Dva dny před závodem jsem chytil smrtelnou nemoc - rýmičku. Snažil jsem se rýmu nevnímat a soustředit se na závod. Přeci jen na rýmu je nejlepší plavání a tím závod začíná, takže jsem byl v klidu.

V den závodu jsem měl nastavený budíček na 3:30 ráno, což je pro mě, jako známého spáče, brutální čas. Bohužel jsem díky nervozitě toho v noci moc nenaspal a spíš se těšil, až zazvoní budík a rozjede se klasický předzávodní kolotoč.

Přesun z města Noosa Heads (kde budeme bydlet dalších 9 měsíců) do Mooloolaby (centrum závodu) proběhl bez komplikací. Finální příprava věcí v depu probíhala stejně dobře, jako cesta a závod pro mě mohl začít. Zbývalo najít záchod, protažení, nasoukání do neoprenu, pusa od Terezky a stojím na startovní čáře, resp. na pláži, ze které se muselo doplavat 100m k první bojce, od které byl oficiální start. 

Je odstartováno. Roztáčím své ruce na maximální otáčky a ne a ne se dostat na přední příčky. Asi si budu muset zalézt do nohou soupeřů a vyvézt se za nimi co nejdéle to půjde. Po první polovině plavání se držím na konci první větší skupinky a jen si hlídám, aby někdo přede mnou neudělal velkou díru, která by znamenala odstřihnutí od skupiny dobrých plavců. V druhé polovině plavání začínáme doplavávat ženské 50+, které startovaly 10 minut před námi. Teprve teď nastává ten správný guláš. Ze skupiny je najednou několik jednotlivců, kteří se snaží najít nejlepší místo na předplavávání již zmiňovaných žen. Takže poslední stovky metrů jsem už vyhlížel pláž, ze které se vbíhalo do depa. Náběh a průběh depem byl nekonečný. Z větší části se běželo po hrubém asfaltu, což mi nedělá vůbec dobře na moje chodidla. Vyplaval jsem na 18. místě a vrhám se na kolo.

Můj srdeční tep dosahuje magických hodnot. Nezbývá mi nic jiného, než začít cyklistickou část volněji. To se mi ale říká, když kolem mě projíždějí ostatní závodníci. Není čas, ztrácet čas. Musím zalehnout do hrazdy a roztočit kladiva - nohy. První polovina cyklistické části se jela po místní rychlostní silnici, kde jsem se kopců nedočkal. Za to vítr a v mém případě i klokanů ano! Čtete správně KLOKANA. Při cestě na otočku se proti mě z ničeho nic vynořil z lesa klokan a skákal v protisměru. Nejdříve jsem si myslel, že už mám halucinace - to docela brzy - ale čím blíže jsem se k němu přibližoval, tím jsem si byl více jistější, že opravdu vidím klokana. Klokan, ne klokan, musím makat dál. Ještě před otočkou, v protisměru, vidím něco, čemu se asi v Austrálii a vlastně v posledních letech říká NO DRAFTING - Aneb chyť si svůj balík a svez si “prdel” až do cíle. Tolik cyklistických balíků, kdy se jela “galda na galdě” jsem neviděl ani v Budapešti - a to je co říct! Teď, jestli se sami sebe ptáte, v jakém balíku jsem měl to štěstí se schovat a pošetřit síly, tak mám pro Vás odpověď. V žádném! Nevím, jak to dělám, ale nikdy nemám to “štěstí” abych se v nějakém svezl a to i přes to, že je drafting zakázaný, protože tady - Na Mistrovství Světa - to absolutně nikdo neřešil. Přijíždím do depa na 15. místě a čas kola 02:23:58 tomu taky odpovídá. Celé kolo jsem si objel pěkně poctivě a vytrpěl jsem si všechny větrné pasáže. Tak to ale přeci má být ne? Toto by si přeci měli říct všichni závodníci po dokončení závodu. Nevadí, tenhle článek to stejně nezmění, zřejmě je to asi “IN”.

Z kola přijíždím do depa značně prošitý, neboť posledních 15 km bylo proti větru, a když jsem si před závodem řekl, že ve všech disciplínách nechám úplně všechno, tak tomu tak muselo být. Znovu probíhám dlouhé depo, o které byli profíci ušetřeni (celkem depo + 1 km navíc na kole mohlo udělat pěkných 7 minut k dobru profíkům). Parkuji kolo do stojanu, nazouvám maratonky a vydávám se vstříc 21km nových zážitků. Za depem je pro nás závodníky připraven pěkný kopec, který nebral konce. Následuje sbíhání a rovinky. To vše ve dvou okruzích. Na nic nečekám a rozbíhám kladiva. První kilometr 3:35min/km, druhý 3:40, třetí 3:50 - sakra, něco je špatně… Nohy chtějí běžet rychleji, ale dech mě nepustí. Na otočce v prvním okruhu beru gel, zapíjím ho Coca-Colou a je rozhodnuto, že dnes poběžím jen na Coca Cole. A ejhle najednou to běží.

To už nabíhám do druhého okruhu. Úvodní kopec vybíhám jako laň a to jen díky neskutečné atmosféře, kterou udělali fanoušci podél trati – skoro jako na Tour de France. Pouštím to z kopce a říkám si „buď teď, a nebo nikdy!“ Vypočítal jsem, že se pohybuji kolem 13. místa v kategorii a to pro mě byl dostačující impulz nechat na trati vše a bojovat až do cíle. Vzpomínám si na slova táty: “posbírej je jako korálky”. Tak OK - jdeme sklízet. První, druhý, třetí, čtvrtý, … a takhle můžu počítat až do posledního kilometru. Předbíhám posledního závodníka z mé kategorie, na kterého to dnes stačilo a mířím do cílové rovinky. Cílová rovinka? Prý tam bylo plno lidí. Já si jen vzpomínám, že jsem se otočil za sebe, zapnul dres a najednou mě drží pořadatelka, která mi ukazuje prstem na invalidní vozík, ať si jdu sednout. Jenom si přeji, aby mě nikam netahala a stála na místě. Rychle to pochopila! Jen co jsem se vydýchal, začal jsem hledat Terku. Stála hned u prvního volného plůtku a já si tak mohl lehnout pod palmy.

Po chvilce následuje živý rozhovor na Facebook všem přátelům a rodině, kteří mě na tu dálku podporovali a fandili v Litvínovské Schole Humanitas.  

Málem bych zapomněl zmínit konečné výsledky. Do cíle dobíhám v čase 04:18:33. V kategorii to stačilo na 7. místo, což beru jako skvělý výsledek a jsem za něj strašně moc rád. Po závodě mohu říci, že jsem tam nechal úplně všechno, co ve mě v ten den bylo. Nemá cenu řešit, jestli bych zajel lepší čas, kdybych nebyl nastydlý. Prostě na kdyby, se nehraje a jede se dál. 

Teď mě čeká odpočinek a hlavně - nástup do nové práce v Austrálii. Pro ty z Vás, co nejsou moc zasvěceni do situace kolem Austrálie, tak tady společně s Terkou budeme zůstávat až do dubna příštího roku, kdy nám zde v Austrálii končí partnerské víza. Já zde budu pracovat na plný úvazek a Terka chodit do školy (bez toho bychom nedostali víza na tak dlouho), plus pracovat na poloviční úvazek.

Nesmím zapomenout poděkovat všem, kteří jste měli i sebemenší podíl na tom, abych se mohl postavit na start Mistrovství Světa v Austrálii. Když jen v “krátkosti” zmíním hlavní postavy - Jarda Hýzl - trenér, Terezka - přítelkyně, Rodiče - mamka, taťka, Sponzoři - Coopervision, SportAreál Klíny, Langhammer optik, Blueseventy, SLS3, Zoot, Isostar, Greiner, Město Most. A nejúžasnější lidi, kteří přispěli jakoukoliv částkou v projektu “Pojeď se mnou do Austrálie” :

Burdovi, Edie & Jára, IronDave@Gabi, Jan Paparega, Jarda Soldátek ml., Jiří Souček – Triathlete, Jitka Kasalová, Kamila Vysloužilová, Langhammerovi, M+I+V+T Studentovi, Macholdovi, Mgr. Helena Malíková, Michal Šubrt, Míša Reindlová, Otakar a Ivana Říhovi, Pavel Vajgl, Roman Ondříšek, Šárka Vosáhlová, Ticháčci ze Stradonic :), Urbanovi – Hopman team, Zdena Vajglová, Zimlet Klíny, Zuzana Vajglová, Terka a Fanda - terkafanda.weebly.com, Tomáš + Pavlínka a jejich hromová parta, Rodina a přátel

Sečteno, podtrženo. Je tu konec měsíce a s ním přichází konec projektu s názvem „Pojeď se mnou do Austrálie“. Projekt jsem spustil 21. Července a dnes 31. Srpna 2016 končí. Něco končí, ale něco úžasného začíná. Už podruhé startuji na MS a tuto neděli 4. Září, za Vaší neskutečné podpory budu stát na startu Mistrovství světa série Ironman 70.3 v Australské Mooloolabě. Pojeď semnou do Austrálie a přečti si, jak tento projekt vznikal…

V loňském roce jsem se v polovině září účastnil závodu série Ironman v Chorvatské Pule, kde jsem se zároveň nominoval na MS v Austrálii. V tu chvíli jsem nevěděl, jak velkou výzvu mám před sebou a těžký úkol – sehnat finance na cestu. Triatlon není tak populární sport, jako tady v Austrálii a tak mi nezbývalo nic jiného, než vymyslet projekt, který mi umožní sehnat finanční prostředky na to, abych mohl startovat na MS. Cesta obnášela koupi letenky, víz, pojištění, startovného, ubytování, dopravu a další nezbytné věci, které potřebuji k trénování. Na tohle všechno jsem nebyl připravený. Se sponzory, které jsem v tu chvíli měl, jsem nebyl schopný pokrýt veškeré náklady na to, abych cestu uskutečnil.

Prvotní myšlenka byla vytvořit projekt, který mne bude charakterizovat. To co dělám, co mě baví a naplňuje. Triatlon. Chtěl jsem vytvořit video z prostředí, ve kterém se denně pohybuji a tím Vás uvést do mého světa. Do světa, který je pod vodou, v cyklistickém sedle, v maratónkách. A povedlo se. Společně jsme vytvořili video, které by mělo motivovat a ve kterém jsou promítnuty veškeré mé dosavadní úspěchy. Cílem pro vytvoření projektu „Pojeď se mnou do Austrálie“ bylo sehnat sponzory.

Projekt jsem spustil koncem července. Jeho součástí byly odměny, dárky, pozornosti, které jsem zvolil jako formu poděkování, za to, že mě v mé cestě podpoříte. Sledovanost projektu a jeho sdílení šlo prudce vzhůru. Video mělo ze začátku pár stovek zhlédnutí. Každým dnem se sledovanost zvyšovala a nakonec video zhlédlo neuvěřitelných 8,4 tisíc uživatelů!!! Projekt podpořilo více jak třicítka jednotlivců a několik velkých firem. Společně jste mě podpořili a poslali částku, která mi vyrazila dech. Vybralo se více jak 49 000 Kč!!! V tak velkou finanční podporu jsem ani nedoufal. Jste skvělí a za to, Vám patří obrovské poděkování. DĚKUJI!

Zbývají poslední dny do závodu a tak přišla milá povinnost nechat vyrobit sponzorské tričko, kde všichni, vy kdo jste mne v mé cestě podpořili, budete zvěčněni. Hezky černé na bílém, ať jste vidět. :-) Čekají mne poslední dny tréninku v této sezóně, kterou uzavře nedělní závod. Od pátku budete mít možnost, podívat se prostřednictvím živých vstupů na mém profilu, do Austrálie a prostřední závodu. 

Od sobotního rána panovaly v Budapešti vysoké teploty, které se v průběhu dne přehouply přes 30°C. Před závodem jsem si stanovil cíl – nominovat se na Mistrovství Světa v polovičním Ironmanu do Amerického Tennessee.

Startovalo se formou rolling start po 3 vteřinách, voda měla 23°C. Díky Martinovi Studentovi, který mi udělal kolem sebe dost místa, jsem se dostal na startu do první lajny. Plavání se odehrávalo v zátoce řeky Dunaj. Po startu nastala tradiční bitka o pozice, která nebrala konce. Boj ustal až po cca 1km a každý si zalezl do nohou soupeře. Plaval jsem za 25:38 na průběžně pátém místě v kategorii, což nebyl vůbec špatný začátek.

V depu jsem se trochu opozdil, když mi nešel sundat neopren přes pravé lýtko, což mělo za následek absolvování zbytku závodu jen s jedním kompresním návlekem od SLS3, který pro letošní sezónu používám, a velmi mi vyhovují. I přes zdržení jsem měl nejrychlejší depo a na kolo jsem vyrážel na průběžné první pozici v kategorii.

Vedení jsem držel až do 15km, kde se kolem mě prohnal pozdější vítěz mé kategorie Michael Kalb. V průběhu prvního okruhu ze dvou mě ještě předjel Vincent Morizot (později 4. Místo). Nechtěl jsem akceptovat jejich tempo. Již od rána bylo jasné, že v teple, které v Budapešti panovalo, se bude rozhodovat až na běhu a chtěl jsem si tak pošetřit síly. Vyhovovalo mi tempo skupiny, ve které se pohyboval i David Jílek. V technických pasážích města jsem si mojí vinou nechal větší rozestup od skupiny, která mi při nájezdu na hlavní třídu poodjela, a už jsem nebyl schopný se jí přiblížit. Druhý okruh jsem tak z 90% absolvoval úplně osamocen. Bylo to pro mě docela psychicky náročné, protože všude okolo jezdily regulérní balíky, společně s rozhodčími na motorkách a já jezdil sám.  

Do depa jsem přijel na čtvrtém místě se ztrátami 5 minut na třetího a druhého a 6 minut zatím na prvního Vincenta Morizota (později 4 místo). V depu na nic nečekám, beru boty (bez ponožek – teď lituji, asi budu chodit týden v pantoflích) a vybíhám vstříc 21 km po rozpáleném asfaltu podél Dunaje.

Nasazuji tempo 3:40min/km a snažím se co nejrychleji smazat ztrátu. V prvním okruhu, ze čtyř, jsem toto tempo byl schopný akceptovat. Ve druhém jsem musel trochu zpomalit na cca 3:50min/km a předbíhám Vincenta Morizota. Na průběžně prvního Michaela mám stále ztrátu 4min, která se nezmenšuje ani ve třetím okruhu, kde mi pomalu začíná docházet. Michael běží opravdu dobře a čekám, co se stane ve čtvrtém okruhu. Dojde mu? Dostane křeče? 4minuty je na 5km docela hodně… Před otočkou předbíhám taťku, který mě ze všech sil povzbuzuje a mě to neskutečně žene dopředu. Dostávám se opět na tempo 3:50min/km. Na otočce se s Michaelem míjíme o trochu později, než tomu bývávalo předchozí okruhy, ale stále je hodně daleko. Snažím se běžet co to jde, a nakonec je z toho čas běhu 1:20 a nejrychlejší běžecký čas v kategorii.

Do cíle dobíhám za neskutečného rachotu povzbuzování celé naší Hujerovic rodiny (Terka, mamka, brácha, jeho přítelkyně Lenky, babičky, dědové, skoro tchýně, tchán, švagr a rodiny Martina Studenta) kteří mě do Budapešti přijeli podpořit. Celkový čas se zastavil na hodnotě 4:02:25, což je můj osobní rekord.   V kategorii jsem se umístil na druhém místě za Michaelem Kalbem. Třetí místo bral Lucas Amirault o kterém jsem celý závod vůbec nevěděl a nebyl ani v oficiálním rozpisu pro mojí kategorii. V absolutním pořadí (i s PROFI kategorií) beru 13. místo z cca. 1700 závodníků. V AGE GROUP kategorii beru 3. místo. 

Večer po závodě bylo vyhlášení, kde jsem si převzal červené „EMKO“. Po vyhlášení se rozdávaly sloty na MS. Pro mojí kategorii byl vypsán pouze jeden slot, který si bohužel vzal první Michael Kalb.

Budapešť byla prvním závodem, ze kterého se dalo nominovat do Ameriky a moje úsilí o nominaci bude pokračovat i nadále. Buď v Austrálii, nebo příští léto v Evropě. Závod v Budapešti byl posledním na Evropské půdě v tomto roce. V pátek odpoledne odlétám společně s přítelkyní do Austrálie na Mistrovství světa, na které se ohromně těším. Letíme s dostatečným předstihem, aby jsem měl čas si po závodě v Budapešti odpočinout, zregenerovat a zároveň trénovat na samotný závod MS, který se koná 4. září na Slunečném pobřeží, Mooloolaba.

Děkuji trenérovi, rodině a všem, kteří mě podporují! Bez Vás by to nešlo.

Pokud chceš odletět se mnou do Austrálie, tak se podívej zde na webu na můj projekt :-)

Video ze závodu na Youtube

Fotogalerie: http://www.finisherpix.com/photos/my-photos/currency/EUR/pctrl/Photos/paction/search/pevent/ironman-703-budapest-2016/pbib/101.html

Ve svých 12 letech jsem si poprvé vyzkoušel „drogu“ jménem Triatlon. K triatlonu jsem se dostal díky rodičům, resp. tátovi, který se triatlonu věnuje již od mého narození. Od svých dvanácti let jsem nevynechal ani jednu závodní sezonu a každým rokem jsem sbíral zkušenosti. Postupem času, jak jsem procházel od žákovských kategorií, dorostenců a juniorů, jsem zjistil, že se nejlépe cítím na delších vzdálenostech. Při přestupu z kategorie Juniorů do dospělých jsem se rozhodl, že se budu věnovat vzdálenostem polovičního Ironmana. Tedy 1,9 km plavání, 80 km cyklistiky a 21 km běhu. První tři roky jsem objížděl závody v České republice. Postupem času, jak jsem se zlepšoval, pod vedením trenéra Jardy Hýzla, jsem vycestoval na svého prvního polovičního Ironmana pod hlavičkou Světové série Ironman. Můj první start se mi povedl na výbornou a k překvapení všech, jsem se umístil na druhém místě ve své kategorii a tím se kvalifikoval na Mistrovství Světa do Rakouského Zell am See! Byl to pro mne jedinečný zážitek a zároveň impulz pokračovat dále a stanovit si tak další, ale hlavně vyšší cíle. V následujícím roce 2015 jsem se zaměřil na zahraniční závody a sbíral body do Světového Rakingu AWA (All World Athlete) série Ironman. V něm se mi podařilo umístit na osmé Světové příčce ve své kategorii, což byl nejlepší výsledek mezi českými triatlety. Startoval jsem i na Mistrovství Evropy Ironman 70.3 Wiesbaden, kde jsem se umístil na třetím místě v kategorii. Prozatím nejlepší rok závodění jsem ukončil na polovičním Ironmanu v Chorvatsku – Pule. Tento závod byl současně i kvalifikační na Mistrovství Světa do Austrálie. V Pule jsem obsadil druhé místo v kategorii a podruhé se tak dokázal kvalifikovat na Mistrovství Světa. Mistrovství se koná 4. 9. 2016 a je pro mě do dnešního dne nejvyšším cílem mé sportovní kariéry.

Do Austrálie odlétám 5. srpna. Samotný závod se odehrává 4. září v Australském Gueenslandu. Letím s dostatečným předstihem, abych se mohl kvalitně připravit ve zdejších podmínkách a dohnat časový posun z letu. Doposud jsem byl schopný financovat Evropské závody sám, nebo s pomocí mých dosavadních sponzorů, ale v tomto případě je rozpočet mnohonásobně vyšší. Celkové náklady se pohybují okolo 100 000 Kč, a proto Vás žádám o jakoukoliv finanční podporu. Každý, kdo přispěje libovolnou částkou, bude dle následující tabulky náležitě odměněn.  

Triatlon není natolik známý sport a finanční prostředky jsou v něm velice omezené. Budu proto rád, když mi pomocí tohoto projektu pomůžete s cestou a startem na Mistrovství Světa. Zpětnou vazbu můžete sledovat na mém webu, Facebooku, či Instagramu (Odkazy na webu).

Děkuji za podporu a těším se na spolupráci. Jakub Langhammer

Platební údaje

Číslo účtu: 43-5528110227/0100

Banka: Komerční banka

Zpráva pro příjemce: „Jméno Příjmení“ a email

- Email bude sloužit pro vzájemnou komunikaci

Kontakt

Jakub Langhammer

Emy Destinové 617, Litvínov

Email: langhammer.jakub@seznam.cz               

Telefon: +420 734 398 469

Web: www.jakublanghammer.cz

Plavání probíhalo ve studeném jezeře Obersee. Voda měla 14,5 °C, což bylo na hraně od zkrácení plavání. Nad zkrácením plavání se dokonce i večer před závodem uvažovalo, ale nakonec bylo rozhodnuto, že se poplave celých 1,9 km v jednom okruhu. V 8:25 zazněl výstřel pro mojí kategorii M18 – 24 let a pro kategorii M25 – 29 let, do které budu přestupovat příští rok. Ihned po startu se utrhlo trio plavců. Dva z mé kategorie (dvojčata Besse) a jeden z vyšší kategorie. Snažil jsem se jich pár metrů udržet, ale jejich plavecký výkon byl o „level“ výše. Zvolil jsem si tedy svoje tempo, a když jsem se po pár minutách otočil za sebe, tak za mnou byla velká propast. Pokračoval jsem tedy osamocen. Za polovinou plavání se ke mě dotáhl můj kamarád a soupeř z loňského MS z Zell am See, Florian Wildgruber (letos kat. M25 – 29 let, pozdější vítěz). Společně jsme doplavali v čase 27min do prvního depa se ztrátou tří minut na bratrské duo.

Florian po nasednutí na kolo do toho pořádně šlápnul a za Rapperswilem jsem ho už neviděl. Opět jsem zůstal osamocen a začal jsem předjíždět jednu závodnici za druhou (20 min před námi startovaly všechny AG ženy). Kolo se jelo ve dvou okruzích s celkovým převýšením necelých 1000m. V polovině prvního okruhu jsem dojel jednoho z bratrů (Juliana Besse). Ten se mě neudržel a pokračoval jsem opět sám a snažil se dojet Daniela Besseho, který se v tu chvíli pohyboval na prvním místě v mé kategorii. To se mi ale nepovedlo. Cyklistickou část jsem objel za 2 hodiny a 23 minut, na druhé pozici se ztrátou pěti minut na prvního.

Ztrátu pěti minut a posléze minutový náskok na třetího, jsem se dozvěděl po prvních pěti kilometrech od mého doprovodu (Terka, mamka, brácha a jeho přítelkyně Lenka). To mě rozhodně nenechávalo chladným. Cítil jsem se dobře a chtěl jsem Daniela doběhnout. V prvním okruhu ze dvou jsem držel tempo kolem 3:40 – 3:50min/km. Po prvním okruhu jsem na něj dokázal stáhnout minutu a půl. V druhém okruhu jsem chtěl běžet, co to dá, bez ohledu na tempo a doběhnout těch zbývajících 3,5 minuty. Na běhu už bylo plno závodníků a zorientovat se, který z nich je Daniel Besse bylo náročné, hlavně když jsem neměl možnost ho někde na trati potkat. Jediný „rozlišovák“ bylo oranžově zbarvené startovní číslo, ale skoro po čtyřech hodinách závodu, jsem viděl všechno oranžově :-)

Celkově jsem skončil na 2. Místě ve věkové kategorii M18 – 24 let a na 20. Místě z 2200 závodníků. Čas se v cíli zastavil na hodnotě 4:13:48. Vzhledem ke kopcovitému profilu na kole si troufám tvrdit, že bych jinak konečně pokořil hranici 4:10:00. Třeba se to povede na rovinatém závodě v Budapešti, který je pro mě dalším velkým závodem před Mistrovství Světa v Austrálii.

Děkuji všem, kteří mi fandí a podporují mě. Speciální dík patří rodině a trenérovi Jardovi Hýzlovi za super tréninky. Dále pak sponzorům Coopervision, Langhammer optik, Klíny sportareál, Blueseventy, SLS3, Zoot, Isostar. DĚKUJI!!!

Ze soustředění ve Stráži pod Ralskem jsem se společně s Martinem Studentem a Lukášem Erbenem přemístil na první letošní triatlon v Poděbradech. Pro mě se jednalo o testovací závod před polovičním Ironmanem ve Švýcarsku. V Poděbradech se již tradičně rok od roku schází kvalitní konkurence a letos tomu nebylo jinak. Škoda jen, že kvalita závodu je pořád na stejné úrovni, ale o tom raději psát nebudu... 

V plavání jsem se snažil plavat co nejrychleji a neztratit cenné minuty na čelo závodu. Z vody jsem vylézal na začátku druhé skupiny s asi patnácti vteřinovou ztrátou na posledního plavce z prvního balíku. V depu jsem ze sebe co nejrychleji sundal super rychlý neopren Blueseventy Helix a vyrazil na kolo.

Taktika na kole byla jasná. Pokusit se přiblížit co nejvíce k čelu závodu. Tato taktika se i díky Lukášovi Slatinskému podařila a dokázali jsme se tak propracovat až na třetí místo. Kousek před depem nás dojel Honza Šneberger, který na kole zajel pěkný výkon.

První Brynda s druhým Štěpánem Krátkým měli po kole velký náskok, který si pohlídali až do cíle. O třetí a další příčky tak rozhodl běh. Z depa jsem vybíhal kousek za Lukášem, který se mi svým strojovým tempem vzdaloval. Zezadu mě ještě v prvním okruhu předběhl Minařík a Šneberger, se kterými jsem se nedokázal udržet. V druhém, posledním, okruhu jsem ještě nestačil na Kowalskiho (POL), který si nakonec dokázal doběhnout pro 4. Místo. 

Celkově jsem tedy skončil na 7. Místě a v kategorii bral třetí místo. S výkonem jsem spokojený. Závod jsem šel z plného tréninku a tomu odpovídal i předvedený výkon. Svojí výkonnost směřujeme společně s Jardou Hýzlem na září, kdy se koná Mistrovství Světa v Austrálii. 

Sečteno, podtrženo: 1. Místo v kategorii M18-24 let a 5. Místo v absolutním pořadí = spokojenost.

Ihned po startu jsem se snažil držet v popředí a vcelku komfortním tempem jsem přiběhl na čtvrtém místě do prvního depa. Po nasednutí na kolo jsem se rozhodl jet lehce až k ceduli „Klíny“, abych připravil nohy na náročnou cyklistickou část. Za cedulí jsem šlápl do pedálů a osamostatnil se. Držel jsem se na druhém místě, asi minutu za vedoucím Karlem Zadákem. Více méně celou cyklistiku jsem jel sám a snažil se, držet si své tepno. Zezadu se postupně přibližovala skupina s Vaškem Holubem, Lukášem Slatinským a Davidem Jílkem. Bohužel na posledních deseti kilometrech mi nohy vypověděly službu a já se začal trápit. V posledních kopcích mě zezadu dojela již jmenovaná skupinka a do depa jsem přijel až na páté pozici. Na běhu mi trvalo celé jedno kolo (ze tří), než jsem se pořádně rozběhl. Ve druhém kole, kdy už jsem se cítil o trochu lépe, byl náskok kluků (Lukáše, Davida a Vaška) tak veliký, že jsem se rozhodl pohlídat si páté místo a pošetřit alespoň trochu sil do letošní sezóny. I když v tak náročném profilu běhu se síly šetří hodně špatně.    

S celkovým výkonem jsem na začátku sezony spokojený. První běh se mi běžel lehce, na kole jsem dokázal prodat natrénované kilometry a dokázal se osamocen poprat s náročnou cyklistikou. Z druhého běhu mám radost, že jsem ho dokázal vůbec uběhnout a nemusel se přetahovat o lepší umístění.

Krušnomana jsem bral jako přípravu na kopcovitý Ironman 70.3 Rapperswil, Švýcarsko. Před Švýcarskem si s největší pravděpodobností odskočím na sprint triatlon do Poděbrad.

19.3.2016 jsem se vydal s partou nadšenců (Martin Student, Jarda Hýzl, Michal Šubrt, David Procházka, Petra Jiránková, Kostruh, Tomáš Langhammer......) na "welness" soustředění. Slovo Welness je v Jardovo - trenérovo pojetí naprosto opakem pravého významu. Welness začal ještě dříve, než jsme se stihli rozkoukat a to večerním během podél moře. Ostatní dny následovalo kolo, jako hlavní motiv dne, se střídajícím se doplňkem plavání a běh. Každou středu byl volnější den s lehkým vyjetím na kole (50km) a sobota zasloužený volno. Mimochodem v sobotu, v den odjezdu, ještě následovalo rozloučení s Kaňonem - 50km. 

Všechny tréninky jsem dle plánu splnil do posledního kilometru, vyhly se mi jakékoliv zdravotní potíže, a tak nemohu soustředění hodnotit jinak než pozitivně. V polovině druhého týdne jsem cítil velký komfort ve všech disciplínách a už se nemohu dočkat prvních závodů. Do těch bude ještě potřeba potrénovat trochu rychlosti a myslím si, že na sezónu budu připraven v plné síle. 

A teď něco pro počtáře, matematiky a prostě všechny co zajímají čísla:
Celkem kolo: 1553km - 57h53min - 23666m převýšení
Celkem běh: 97,5km - 7h56min
Celkem plavání: 12,3km - 3h35min

...a teď se do mě pusťte :-)

Foto:

Welness začínal opravdu v klidu... to jsme ještě nevěděli plán na další dny

Začalo to prvním tréninkem v Kaňonu

Bylo se i běhat po pláži

Občas i trochu foukalo :-)

pomalu se začalo jezdit do kopců a nohy bolely čím dál tím více

Aby se neřeklo, tak jsme se i občas umyli

A hlavně se najedli

Zahřátí po bazénu bylo příjemným zpestřením 

Ani regenerace a protažení nesmělo chybět

Kávička a dobroty v pekárně

Dobrota pod vodou v bazénu

a mnoho dalšího...

Triatlonová sezona se neprodleně blíží a je správný čas představit Vám můj závodní kalendář. Je možné, že nějaké závody ještě přibudou dle aktuálního vývoje.

7.5.2016 se postavím, vůbec poprvé za svojí triatlonovou kariéru, na start domácího závodu Krušnoman Duathlon Klíny. To, jakou verzi si zvolím, nechávám do poslední chvíle otevřenou.  V tomto závodě se budeme chtít jako nová profesionální triatlonová stáj Zoot, ve které budu celou sezonu hostovat, poprvé ukázat před veřejností.

XXX - Bude pro mě následovat již tradiční „bezhákový“ sprint triatlon v Poděbradech, na kterém startuji každý rok. Na tento závod pojedu rovnou z týdenního oddílového soustředění, které se již tradičně koná ve Stráži pod Ralskem. V Poděbradech se mi poslední roky daří a to i s únavou po soustředění.

5.6.2016 budu startovat na prvním zahraničním závodě letošní sezony na Ironman 70.3 Rapperswil – Švýcarsko. Rapperswil je známý svým kopcovitým profilem, který by mi po Krušnomanu měl vyhovovat.

18.6.2016 se společně se svými kolegy ze stáje Zoot postavím na start štafetového závodu při Moraviaman triatlon, který se jede na Ironmanských vzdálenostech (3.8 km plavání – 180 km kolo – 42 km běh). I přes to, že se jedná „pouze“ o štafetový závod, tak konkurence jednotlivých týmů je zde veliká a naše stáj to rozhodně nebude mít jednoduché.

Přelom červen/červenec mám zatím otevřený. Nejvíce zatím kalkuluji se závodem Hopman triatlon, který jsem v roce 2015 vyhrál. Obhajoba vítězství by tedy nebyla vůbec špatná J. Nicméně se o startu na jakémkoliv závodě v tomto období rozhodnu dle aktuální situace.

30.7.2016 mě čeká profilově velice rychlí závod - Ironman 70.3 Budapešť. Tento závod si nachází stále častěji oblibu u českých triatlonistů a pro letošní rok jsem mu podlehl také. Závod budu brát jako poslední test před Mistrovstvím Světa a současně jako první možnost kvalifikovat se na Mistrovství Světa Ironman 70.3 Tennessee – Amerika, který se koná v roce 2017.  

4.7.2016 Je pro mě nejdůležitější datum letošní sezony. V tento den se postavím již podruhé za svojí triatlonovou kariéru na start Mistrovství Světa v polovičním Ironmanu, které se koná v Austrálii. Momentálně dělám vše pro to, abych na tomto závodě zajel prozatím svůj nejlepší výsledek. Budu se snažit vylepšit si umístění z minulého roku (17. Místo v Kat. 18 – 24 let).

Do Austrálie odlétám společně se svojí přítelkyní týden po závodě v Budapešti, abych se stihl perfektně aklimatizovat a připravit se na 100% výkon. Po závodě v Austrálii ještě „nějaký ten pátek“ zůstaneme – přesněji do konce března - 7 měsíců. Příprava na sezonu 2017 bude tedy kompletně probíhat v Austrálii.